Obsah
Z dějin Prakšic II.
Druhá písemná zpráva o existenci Prakšic je zroku 1256, kdy olomoucký biskup Bruno svěřil rytíři Helembertovi zThurnu na jeho prosby celý obvod slavičínský včetně Prakšic do jeho správy a obhospodařování dle lenního práva, který byl řadu let opuštěn a lidmi neobsazen.
Metoděj Zemek uvádí, že vroce 1241 stihla Moravu strašlivá pohroma. Po porážce Číny vyrazili ze středoasijských stepí do Evropy Mongolové, zvaní také Tataři. Podmanili si knížata ruská a oblast dnešního Polska a pokračovali dál na západ. Král Václav opatřil průchody do Čech zásekami a sám se postavil svojskem proti nepříteli vkotlině Kladské. Proto se neodvážili vpádu do Čech. Moravskou branou ale vpadli na Moravu, kterou protáhli na svých rychlých koních. V naší oblasti postupovali přes Brod, Bánov a St. Hrozenkov, nechávali za sebou strašnou spoušť. Celé kraje moravské byly vyvražděny, vypáleny a zpustošeny tak, že na místě kvetoucích zahrad a úrodných polí zůstala jen liduprázdná spoušť.
Když zpustošili Moravu, odtáhli do Uher. Prakšice byly asi ve směru jejich cesty do Holešova na Brod, zřejmě je postihl uvedený osud. V roce 1253 neméně divocí a suroví Kumáni ve službách uherského krále řádili v našem kraji snad ještě hůře a dílo zkázy dovršili.Biskup Bruno měl četné statky, které byly zpustošeny, proto mu nenesly žádný užitek.
Z uvedených důvodů tyto statky svěřil v roce 1256 rytíři Helembertovi zThurnu. Protože byly jeho statky dlouhý čas opuštěny a neobsazeny, poskytl mu osmiletou lhůtu k jejich osídlení.Zápis uvedený v Kodex diplomaticus Moravice I. v archivu olomouckého arcibiskupství přeložený zlatiny zní :"Bruno, z Boží milosti biskup olomoucký, Helembertovi řečenému de Thuri, hejtmanu svému statečnému a jeho dědicům na věky.....celou provincii Slavičín, která již dlouhý čas byla opuštěna a nikým neobydlena se vsí Prakšice, která leží poblíž Brodu, vyjímaje dvě vsi Belavice a Biskupce,....." Helembert dle lenního práva měl z uvedených statků nárok na všechny důchody v té době obvyklé.
Důvodem předání statků lénem jiným osobám byla obtížnost biskupem nebo svými ústředními úřady je spravovat, zvláště po uvedených vpádech, kdy byla celá země zničena. Proto po příkladu panovníka svěřil určitá přesně ohraničená území a statky jiným osobám, aby jich dědičně nebo dle vůle lenního pána užívali jako svých vlastních. Jak uvádí Jan Zeman se svolením biskupovým je mohl prodat, podstoupit, směnit nebo odkázat. Po vymření mužského rodu, jemuž byl statek prodán, připadl opět lennímu pánovi, který jej mohl svěřit opět jinému rodu. Takový statek se nazýval feudum nebo léno. Pán, který statek svěřoval, se nazýval lenní pán a ten, kterému byl statek svěřen se nazýval lenník, nejčastěji vasal nebo man. Vasal za svěřené mu léno slavnostně přísahal lennímu pánu věrnost a pomoc ve všech potřebách, na předním místě pomoc vojenskou, ale i poplatky peněžní a jiné. Přísaha, kterou se vasal lennímu pánu zavazoval slula homagium.Při nedodržení přísahy dopustil se vasal tzv. felonie a mohl být léna zbaven lenním soudem.
Lenní soustava olomouckých biskupů byla právně velmi důkladně zajištěna. Při knížecím dvoře v Kroměříži byl zřízen lenní soud, jehož přísedící byli zvoleni z rozvážných vasalů. Soud měl podobné úředníky jako panský soud brněnský nebo olomoucký a zasedal určité dny v roce. Řešil nejen spory s vasaly, vedl velmi důkladně lenní knihy a jako zemský soud vedl i zemské desky. Do lenních knih byly zapisovány nejen změny majitelů lén, ale i všechna práva, která vasalové nebo jejich dědici na jednotlivých lénech měli (např. nároky dědické, věna, pohledávky, dluhy, zástavy apod.). Lenní soud zasedal za přítomnosti biskupa jako lenního pána nebo jeho zástupce. Po volbě nového biskupa scházeli se všichni vasalové na slavnostním shromáždění v sále kroměřížského zámku, aby obnovili přísahu věrnosti. Podrobnější výklad lenního práva je uveden, protože vesnice Prakšice byla podle něho spravována od roku 1256 až do závěru 19. století spolu s Biskupicemi jako jediné v blízkém okolí.
Jaroslav Gajdůšek
